Martina Staňková ve svých nových obrazech oživuje tři kulturní vzpomínky: na zjemnělé rozkošnictví rokoka, na radostnou melodiku lidového umění a na náboženský umělecký kánon. Jestliže v názvu výstavy opakuje slogan sportovní kampaně, je pro ni obdobou motivu počítačového kurzoru – šipky jako vizuálního loga, který na jejích obrazech odkazuje k pohybu a směru. Všichni běžci jsou krásní… souhlasí. Šipka je jednou květem, jindy údy florálních bytostí volně pobíhajích po plochách obrazů, jindy hlavou Krista, vybíhajícího bez kříže z květinového rámu. Staňková si dovoluje být nezatížená nároky vysokého umění, ovšem polemizuje s nimi, tancuje si v ornamentech, jež někdy prozrazují půvabnou malířskou neobratnost výzdoby vesnických kostelů,  jindy jsou metamorfovanou známkou smyslu pro humor.  Anachronismus jejího přístupu jako by souvisel s tím, že se na profesionální dráhu umělkyně vydala o dost později, než většina současných vizuálních umělců. Ale možná také s dávno kanonizovanou „radostnou zprávou“, kterou duchovně žije, s níž se však originálně a po svém v obrazech vyrovnává.         

Jiří Ptáček, kurátor