Martina Staňková – Tiger wanted /Galerie Zet / vernisáž 23.11. 2024

Tygře planoucí,
lesem černým za noci.
Čí ruka nesmrtelná
stvořila krásu tak děsivou?

Kde oheň tvých očí plál,
na nebi či v jícnu skal?
Kdo si troufnul letět za ním,
kdo vzal oheň do svých dlaní?

Verše Williama Blakea jsou klíčem k příběhu Traceyho tygra v podání Williama Saroyana, který ovlivnil několik generací dospívajících – americkými beatniky počínaje a československými husákovými dětmi, mezi něž svým rokem narození patří i malířka Martina Staňková, pravděpodobně konče. Byl to právě Thomas Tracey, kdo Martinu kdysi – snad ještě na gymnáziu – upozornil, že i ona má svého tygra, který ji doprovází při všech vzplanutích, objevech a dobrodružstvích. S nadšením jej adoptovala a jeho přítomnost se pro ni stala přirozenou. Když později v dospělosti náhle shledala, že se její tygr v proudu každodennosti kamsi vytratil, zmocnila se jí panika: bez něj se život jevil plochý, bezbarvý a vyčpělý. Vyhaslo nadšení, odvaha i zvědavost a dříve živelná energie se nastavila do krotkého módu „přežívání“. Stejně jako Thomas Tracey se ale i Martina Staňková odmítla s tygrovou dezercí smířit a vyhlásila po něm pátrání: tiger wanted! Až po čtyřicítce, jako matka tří dětí, se Martina rozhodla s podporou rodiny realizovat svůj sen. Postupně vystudovala několik uměleckých škol, kde mohla její bytostná potřeba výtvarného výrazu krystalizovat v diskusích s profesory i s o generaci mladšími spolužáky. tady začala cítit, že se její tygr opět probouzí. Jejich nové soužití bylo ale velmi křehké: nesměla podlehnout pokušení snažit se tygra zkrotit, začít jej považovat za samozřejmost, protože tak by jej zbavila veškeré potence, deklasovala by ho na cirkusovou atrakci, učinila z něj zívajícího kastráta na gauči. Martina Staňková si toto riziko dobře uvědomuje. Proto když přistupuje k prázdnému plátnu, zatne zuby, zavře oči a vypustí na něj tygra, kterého pak nechá, aby se svobodně projevil. Ovládaná jeho divokou energií prostřednictvím velkorysých gest „nahazuje prostředí“, které bude určovat atmosféru budoucího obrazu. Protože ale zároveň cítí velkou zodpovědnost vůči materiálu, času a energii, které do práce investuje, musí už v další fázi do hry zapojit ratio a s jeho pomocí vybudovat kompozici, usměrnit barevnost a zvolit malířskou či kresebnou stopu, jíž bude vyjádřen ústřední motiv příběhu. ten bývá rozložen do několika na sebe navazujících epizod, které dohromady komponují svébytný seriál či „komiks“. Jeho rámec vychází ze zobecněných narativů kolektivního nevědomí – z legend, bajek, pohádek, ale třeba i z novinových článků, na jejichž pozadí se promítají scény z autorčiny osobní mytologie. Aranžmá obrazů variuje od temných, monochromatických krajin zbrázděných jen reliéfní kresbou, až po bujaré, barokně ornamentální scenérie nestoudně sršící barvami. Martina sama sebe nazývá „písničkářkou“, v jejímž repertoáru střídají tklivé balady skočné mazurky, konejšivé ukolébavky i prostořeké jarmareční písně. Tygr se v procesu tvorby většinou drží v pozadí, působí jako šedá eminence, která malířku stimuluje a dodává jí odvahu. Občas se ale prosadí i jako hlavní hrdina obrazu. V groteskní podobě stylizovaného psa může inkognito vyjádřit nejniternější pocity – ustrašeně se choulí do klubíčka, bolestně se kouše do nohy, aby nemusel útrpně výt, úzkostlivě chrání v břiše svá mláďata, anebo bujaře vyřvává právě pociťovanou radost. Tygr je iniciátorem, režisérem i interpretem jejích obrazů. Nedovolí jí sklouznout k rutině a bezobsažným formalitám. dokud bude stát po jejím boku, bude ručit za upřímnost, spontánnost a autenticitu její tvorby. Nesmí jej ale nikdy přestat hledat: protože tygr je láska (jak praví v poslední větě své knihy William Saroyan) – a ta je, jak dobře známo, nesmírně křehká. Tiger wanted!

Terezie Zemánková
……………………………………….

Katalog k výstavě /PDF/

Poděkování:
Jaroslaw Sebastian Pastuszak, Galerie Zet