Martina Staňková – Pilgrim´s Paradise / Poutníkův ráj / Státní zámek Valeč, vernisáž 13.5. 2023

Výstava Poutníkův ráj představuje průřez tvorbou Martiny Staňkové. V pěti místnostech se setkáváme s různými tématy. Poutník je vždy již na cestě. Běží, skotačí, vlaje a usedá. Barvy a tahy klíčí a organicky ozvučují primordiální ticho. Obrazy Martiny Staňkové jsou radostnou výpravou ke kořenům imaginace. To, o čem mlčíme, je oživeno, oslaveno, přivedeno k výrazu/úsměvu. Ráj v každém kroku, i v tom neuskutečněném. 
Rám je živý. Pokud autorka nachází inspiraci v baroku, pak posílá barokní linie a osy na výlet. Jako by prozkoumávala limity patosu. Rám, který je tradičně vnímán jako médium porozumění, oddělení významného od nevýznamného, je zde naopak místem bujení, proplétání, těkavého pohybu. Čáry a linie se sice zjevují ve své jasnosti, ale vždy nás vtahují do hry. Stačí pár lístků, hravost linky a vzkvétá figura. I v případě svázání linky do minimalistických geometrických tvarů funguje geometrie jako prostředek mytologie, archetypu či dokonce folklóru.

Sundám tě, ať bJežíš
Ježíš na kříži, pečlivě budované kolektivní trauma naší společnosti. Přichází však jaro, radostná to zpráva.

Florálie
Je zobrazená květina živá? Já jsem květina, mé tělo je vegetativní energií. Mé srdce, hlava, dlaně jsou jako střelky kompasu mířící k hýřivé oslavě buněčného bytí. Reverzibilní antropomorfizace.

Memento Mori
Epikuros tvrdí, že „smrt se nás netýká; neboť to, co se rozplynulo, není účastno smyslového vnímání, a co není účastno smyslového vnímání, to se nás netýká“. Malířka jako by vedla s Epikurem dialog. Smrt se v jejích obrazech mění v něco bytostně smyslového. Květiny pohřebního věnce ve své vůni a bujnosti rámují smrt radostí a živelností. Nikdy neležíme tak úplně. Obrazy na nás volají: „Smrt tu je, tralalááá“.

Suvenýry z nerealizovaných cest
Suvenýr, ten magický předmět, jehož hmota má genia loci dovolenkové destinace transferovat do našich domovů.  Ale co, když zůstávám doma, fyzicky žádné vzdálené kontinenty nenavštěvuji? Upomínkové předměty na to, co nebylo, ale může být. Hra na exotiku, kdy geometrické kompozice směřují k primitivnímu ornamentu. Exotický koberec je ideální suvenýr, neboť v sobě snoubí domáckost i toužené dálky.

Já jsem OK, ty jsi OK
Rodič, Dospělý a Dítě, základní kameny transakční analýzy. V minimalistickém pojetí, kdy tělo je definováno schematickou dynamikou základní geometrie, nacházíme niterné a intimní zkušenosti.

Barbora Tichá, kurátorka